V úterý 26. prosince nás náhle a navždy opustil pan František Machek z Kladrub nad Labem, který celý svůj život zasvětil koním, kladrubskému hřebčínu, sportovnímu ježdění a chovu koní.
František Machek pocházel z Křivoklátské vrchoviny, kde střední Čechy přecházejí v západní. Narodil se 23. října 1941 a rodina žila v městysi Zvíkovci, který se nachází v okrese Rokycany.
Jeho rodiče vlastnili ve Zvíkovci 15 ha polí, sedlačili a k tomu měli dva koně. Na koně ho tatínek posadil, když mu bylo pár měsíců. Jakmile František povyrostl, pomáhal rodičům na dvoře, jezdil s koňmi na voze i na nich bez sedla.
Do školy chodil do nedalekých Mlečic. V poslední třídě osmiletky nastalo rozhodování, kam dál. Existovaly dvě možnosti – finančně lákavější a tehdy budovatelsky aktuální bylo vyučení se horníkem a práce v dolech anebo setrvání v zemědělství. Ke druhé variantě měl František Machek blíže, a tak odešel na zemědělské učiliště do Nečtin, kde byl otevřen jednoroční obor rostlinář-chovatel. Nečtinský ředitel si brzy všiml zájmu Františka Machka o koně a jeho rodičům doporučil, aby syna poslali do Kladrub. Do té doby bylo učení na kladrubském učilišti jednoroční, od roku 1956, kdy sem nastoupil Fr. Machek, bylo prodlouženo na dva roky. Tehdejším ředitelem školy byl František Keprta, jednotlivé předměty vyučovali Dr. Lerche, Ing. David, Ing. Sejkora ad. V ročníku bylo třicet učňů, mezi nimi i věrní kladrubáci J. Pelant, M. Vávra, O. Zahradník a J. Nims (jediný z nich se ještě těší ze zdejšího pozemského života).
V té době vyslalo učiliště Fr. Machka na neobvyklou koňařskou zkušenou. Odjel na tři měsíce s cirkusem do Ruska, kde se staral o koně drezéra Zdeňka Šupky.
Během učňovských let jezdil Fr. Machek s některými svými spolužáky koně Ing. J. Davidovi, V. Kůrkovi, MVDr. I. Hrejsovi a ti je brali s sebou na závody, takže příprava koní, taktika a způsob jízdy při závodech, jezdecká pravidla a závodní bojovnost se tehdejším učňům dostatečně dostávala do krve.
Učňové se účastnili příprav na slavné kladrubské jezdecké dny, kdy koně byli předváděni ve všech myslitelných zápřežích, pod sedlem, ve volnosti, velké oblibě se tehdy těšily ukázky poslušnosti koní, např. lehání koní na zem a cvičení jezdců na koních – stojky, kotrmelce, rovněž uherská pošta, pushball ad.
První parkur po absolvování kladrubského učiliště jel Fr. Machek v roce 1958 na klisně 763 Furioso XXI. V roce 1963 se František Machek úspěšně věnoval překážkovým dostihům, a to převážně s klisnou Koreou. Pak nastala orientace na ježdění soutěží ve všestrannosti. Jeho nejlepším koněm byl polokrevný Val (Konsul – Valencie), s nímž dosáhl titulu mistra republiky ve všestrannosti. Účastnil se soutěží v Kladrubech, Albertovci, Bialem Boru, v Gohtě, Lobeszi a pod vedením Fr. Myslíka se v roce 1971 a 1972 připravoval na olympijské hry do Mnichova. Tam se bohužel neodjelo, jako se v době komunistického režimu neodjelo na řadu dalších olympiád a významných mezinárodních soutěží. S Valem se Fr. Machkovi přihodil i jeden pád, který se podařilo zvěčnit fotografu Seifertovi z Bohdanče a kdo má doma knížku Jezdectví a dostihový sport z roku 1979, pak tam může najít dramatický snímek pádu, který však pro oba aktéry skončil bez zranění.
K dalším koním, které František Machek jezdil, patřila isabela Jiskra, dále Šanson, Ryvok, Cedr, Grand ad. Ve Staré Milostne v Polsku získal s Šansonem s čs. družstvem 1. místo na mezinárodních závodech ve všestrannosti.
František Machek se snažil dělat vždy všechno poctivě a pečlivě. Proto se se stejnou pílí pustil do dálkového studia na Střední zemědělské škole v Čáslavi. Do 29 let pracoval u výcviku a kromě parkurů, steeplechase a všestrannosti vyzkoušel i sulky a kočáry. Aby mohl trénovat své koně, musel chodit v pět ráno jezdit, což se v Kladrubech dříve často praktikovalo, v zimě se využívala k tréninku krytá jízdárna až po práci.
Po panu Kothovi nastoupil František Machek na úsek chovu koní a po osmi letech ho ředitel J. Veleba jmenoval zootechnikem hřebčína. Ke konci 80. let odešel Fr. Machek do provozu a po roce práce ošetřovatele a inseminátora se stal za ředitele Ing. Šobra vedoucím chovu a v této funkci byl až do odchodu do předčasného důchodu v roce 2000.
Fr. Machek se zúčastnil i nezapomenutelných výjezdů kladrubského hřebčína v roce 1990 a 91 do Vídně a od roku 1958 všech jezdeckých dnů.
V chovatelské práci byl František Machek chodící plemennou knihou, znal dobře všechny matky základního stáda, jejich rodiče a praprarodiče, všímal si jejich chování, charakteru, plodnosti, kvality hříbat, zdravotního stavu a dispozic. Ne vždy mu bylo dopřáváno sluchu. A on, třebaže měl ve svém životě hodně důvodů na svou práci téměř zanevřít, u ní zůstal, nejen kvůli své lásce ke koním ale kvůli koním samotným. On věděl, že na něho každý den čekají ve stáji – čekaly ho klisny na Josefově, kam přijížděl na kole s hřebcem na ruce, čekala ho na Padocku odstavená hříbata a čekali ho koně v kladrubských stájích. Znali jeho modrý dlouhý plášť a placatou čepici, jeho velké černé kolo, jeho hlas, pohyby a jeho srdce. Koně věděli, že dokud je pan Machek v práci, že je nedá.
Když byl pan Machek v důchodu, po určité přestávce se vrátil k voltižování s dětmi na ponících a také se věnoval průvodcování. Vždy mu dělalo radost vysvětlovat, jak to v hřebčíně chodí.
Jeho děti se věnují koním – Ing. Jiří Machek je ředitelem Národního hřebčína Kladruby nad Labem a jeho dcera Jana Cincibuchová je vedoucí učitelkou odborného výcviku na Střední škole chovu koní a jezdectví v Kladrubech n. L.
Pan František Machek do poslední chvíle žil pro koně a pro kladrubský hřebčín. Bude velice chybět nejenom své rodině, ale i široké koňařské rodině.
Lenka Gotthardová