Jarní cesta v rámci projektu Erasmus

Skupina dvanácti účastníků z řad českých chovatelů haflingů absolvovala koncem dubna italsko-rakouskou týdenní cestu za vzděláním. Náplní bylo prohloubení znalostí v oblasti posuzování haflingů a přiblížení tamních systémů chovu.  Celý program byl zajištěn díky ASCHK, jež úspěšně zažádala o grant v rámci projektu Erasmus + a ve spolupráci se Světovým svazem haflingů (dále jen HWZSV) toto odborné školení zajistila.

Ve čtvrtek nás uvítal Michael Gruber – tajemník italského svazu chovatelů haflingů v Bolzanu v sídle svazů všech hospodářských zvířat. Začali jsme celodenním seminářem pod vedením Dr. G. Pigozziho – ředitele italského svazu chovatelů haflingů a Dr. A. Sgambatiho – hlavního koordinátora italských hodnotitelů. Seznámili nás s historií vzniku a chovu plemene hafling a přiblížili nám všechny změny, které tyto koníky za více než stoletou historii potkaly. Ať už se jedná o soumarské využití ve vojenství nebo následně v zemědělství, či překvapivě žádaný chov na maso v 60. letech. Zajímavostí pro nás bylo, že v r. 1931 Peter Pauli založil oficiální plemennou knihu tvořenou třemi stovkami chovných koní tmavé až hnědé barvy, ovšem exteriérově byl hafling velmi podobný dnešnímu „modernímu typu“ s ušlechtilou hlavou a výrazným okem! Toť pro nás bylo překvapivé, jelikož dosud u nás panoval názor, že dnešní ušlechtilý hafling je zcela jiný než za dávných časů. Tento klam byl způsoben dočasnou poptávkou po koňském mase v druhé polovině minulého století, která si vyžádala i v plemenitbě kladení důrazu na výraznou zmasilost napodobující až chladnokrevné koně, což trvalo až do konce 80. let. Pak se hafling zpět začal zušlechťovat k původnímu koni pro volnočasové, všestranné využití a v r. 1990 byl zaveden nový způsob zapisování do chovu pomocí lineárního popisu a bodové stupnice. Získaná data jsou dnes zpracovávána metodou BLUP (best linear unibased prediction), a tak dochází k vyhodnocení šlechtitelské práce jak statisticky, tak geneticky. Profesionální komisaři, kteří zápisy do chovu provádějí, musejí mít odborné veterinární či zemědělské vzdělání a specializují se jen na toto plemeno.

Dr. Sgambati nám detailně popsal teoretickou část lineárního hodnocení koně při zápisu do chovu, kterou jsme si vyzkoušeli druhý den v praktické části po přesunu do Merana. Od časných hodin se tam konal svod klisen a během dvou dnů museli hodnotitelé změřit a zapsat na 150 tříletých klisen. Každá jednotlivkyně byla změřena na tvrdém povrchu, následně předvedena na ruce na trojúhelníku s travnatým podkladem a poslední částí byla ukázka pohybu ve volnosti. Po té byla klisně udělena známka za typ, harmonii, končetiny, krok a klus a zařazení do třídy IA, IB, IIA, IIB, nebo III.   Během těchto dnů, pro praktickou část, se k nám připojila skupina školících se posuzovatelů ze Švýcarska a všechny nás pod svá křídla vzal komisař Dr. H. Breitenberger, který na jednotlivých klisnách názorně ukazoval a trpělivě vysvětloval udělené dílčí a celkové známky. Následně jsme si vyzkoušeli samostatně zapsat klisnu a výsledek porovnat s jeho hodnocením. Po dvoudenním maratónu byla valná většina klisen zapsána do II a III třídy, naopak žádná neměla tu čest dosáhnout na skupinu IA – superelita, a tak do nedělního finále postoupilo 29 elitních IB šťastlivkyň. Za velké divácké podpory bylo metodou vybráno sedm klisen, které byly v nejužším finále a vítězkou mezi nimise stala S-Rivalin po otci Wintersturm. Ostatně ze všech 29 finalistek bylo 11 z linie W. Nutno podotknout, že naše závěrečné hodnocení se nám podařilo s malými odchylkami trefit téměř přesně.         

V sobotním mezičase jsme navštívili Jenesien, malou vesničku nad Meranem, a to konkrétně velkou stáj rodiny Oberkoflerových.  Na šedesát haflingů tam žije v krásném vysokohorském prostředí v a reálu s velkou jízdárnou, kolotočem a kruhovkou, přičemž mladá roční a dvouletá hříbata jsou od května do října vypuštěna na rozsáhlé horské pastviny. Pan Oberkofler nám předvedl pronajatého plemenného hřebce Alex-S  (o: Antiss) a dále poklad stáje plemeníka Nissana (o: Navarro), který mimo jiné sklidil úspěch čtvrtým místem na körungu v Meranu 2009.

Než jsme se z Jenesien vydali zpět na ubytování do Bolzana, po klikaté cestě téměř u vrcholků hor jsme se zastavili v malebné vísce Hafling (italsky Avelengo), prapůvodním místě vzniku plemene.  Malá vesnička na hřebeni jihotyrolských Alp leží v sedle mezi dvěma vrcholy hor a její kapličku lze vidět přímo z meranského závodiště.

Itálii jsme opustili s pozitivními dojmy a mnoha motivačními informacemi a mířili jsme do Rakouska. Cestou jsme navštívili chov prezidenta HWZSV – L. Scheibera v Oberguglu. Ve vysoké nadmořské výšce sahající až k 1900 m. n. m má základní stádo pouze elitních klisen. Ač jsou všechny chovné, přesto poctivě pracují v zápřeži i pod sedlem až do vysokého stádia březosti, čímž dokazují velkou odolnost plemene. Pan Scheiber nás v krátkosti seznámil se způsobem chovu v Rakousku. Byli jsme trochu překvapeni z rozdílu ve způsobu vedení chovu oproti Itálii. Je více centralizovaný, povinně se prověřují všichni elitní jedinci zkouškami výkonnosti a mladí odchovanci jsou selektováni podle přísných kritérií. Komise hodnotí hřebečky už v 6 měsících věku a zhruba 30 jedinců je vybráno na centrální odchov do Ebbsu. Každoročně zvíře prochází posouzením a případnou selekcí, čili až dovrší tří let věku, je hodnoceno už popáté na vlastním körungu.  Zároveň jsou sledovány znaky dané otcem, jež v případě četného předávání negativních znaků je taktéž vyselektován. Tím pro mladého hřebce ani po úspěšném uchovnění není jisté, že bude plemeníkem navěky. 

Dalšími informacemi nás již pan Scheiber nezatěžoval, jelikož nás čekal ještě obdobně odborný seminář v Ebbsu. Vydali jsme se tedy směrem do centrálního hřebčína a cestou jsme navštívili ještě jednoho chovatele elitních klisen, pana Wagnera v Münsteru. Měli jsme možnost vidět 23 letou klisnu (ve výborné kondici) mající pod sebou hříbátko a zároveň je znovu březí, čímž opět dokazuje výjimečnost plemene. Koně rodiny Wagnerových žijí v prostorných stájích v překrásné krajině a svůj komfort si náležitě odpracují všemožným využitím v turismu.

Zbytek pobytu jsme strávili v centru rakouského chovu, hřebčíně v Ebbsu na semináři vedeném Robertem Mairem – vedoucím manažerem hřebčína. Detailně nám popsal systém rakouského hodnocení koně, sestávající se z 11 znaků, z nichž každý je obodován cifrou z desetibodové stupnice, po součtu všech je suma vydělena jedenácti a výsledná známka je tak prostým průměrem těch dílčích. Pakliže je koni uděleno vysoké hodnocení, čímž se řadí do třídy elity, je povinen vykonat zkoušky výkonnosti. Sestávají se ze 30ti denního testu, následně koně projdou hodnocením ve volnosti, skoky, drezurou a terénní zkouškou a mají pouze jednu možnost opravy.  Platí to jak pro klisny, tak pro hřebce.  V loňském roce v hřebčíně vykonalo ZV 48 klisen a 17 hřebců.  

Neméně zajímavá byla prohlídka hřebčína. Nejprve jsme prošli stáje 23 ročních hřebečků, vedle byli odděleni dvouletí a výborným načasováním jsme měli možnost podívat se na vypouštění všech hřebečků dohromady. Ti starší vykonávají funkci „učitelů“ a srovnají roční mladíků do latě. Všichni jsou od května do října umístěni na vysokohorských pastvinách. Dále jsme se šli podívat na matky s hříbátky. Pro pamětníky, kteří navštívili některé z předchozích světových výstav  nelze nevzpomenout  kmenové matky z rodiny Astra, Aisha … či legendární  Rijanu z rodiny Rikka, Rimalda... 

V poslední části obchůzky stájí jsme zavítali mezi devět plemenných hřebců, vč. úspěšného Abendsterna.  Rakousko dbá na liniovou plemenitbu a v Ebbsu mají z každé linie alespoň jednoho zástupce.  Momentálně je nejvíc využíván hřebec Stainz, který nám byl předveden spolu s Walzertraumem  v hale v ukázce pod sedlem jako závěrečný bod celého programu.

Cíl byl splněn! Poznávací cesta byla pro obě skupiny účastníků, jak této jarní, tak loňské podzimní části velkým přínosem. Nejen, že jsme se na vlastní oči přesvědčili a srovnali, jak na tom jsou zahraniční kolegové chovatelsky a šlechtitelsky, ale navíc máme motivaci do další práce pro náš český chov.

Celá akce v rámci projektu Erasmus + byla precizně zorganizovaná s perfektním programem, za což nutno poděkovat všem našim průvodcům.

Jana Kuchařová

 

foto: účastníci zájezdu

Obrázky: