Vzdělávání v centru chovu haflingů

V letošním roce zažádala ASCHK ČR úspěšně o grant v rámci projektu Erasmus+. Díky tomu se podařilo ve spolupráci se Světovým haflingerským svazem v říjnu úspěšně realizovat týdenní cestu do Itálie a Rakouska. Skupina osmi účastníků absolvovala intenzívní odborný program, jehož náplní bylo především posuzování haflingů v těchto dvou zemích a systém vzdělávání posuzovatelů a chovatelů v tomto oboru. Kromě dvou intenzívních seminářů na toto téma nás čekala návštěva velké chovatelské akce v Meranu, kterou jsme strávili v doprovodu zkušeného posuzovatele, a samozřejmě návštěva několika chovů.

První den byl program věnován celodennímu školení, které proběhlo v sídle chovatelských svazů v Bolzanu. Velmi zajímavou prezentaci měla pro nás připravenou osoba pro chov haflinů v Itálii nejzasvěcenější, Dr. Andrea Sgambati. V úvodu své přednášky nás Dr. Sgambati seznámil s historií chovu haflingů v Itálii. Člověk by řekl, že stokrát omílaná věc se mohla vypustit, jenže právě tato část byla pro české chovatele asi nejpřekvapivější z celého dne. Prezentace byla doplněna řadou fotografií z rané fáze chovu, a pokud opomeneme ještě neustálenou barvu srsti a žíní, tak na nás ze sto let starých fotografií koukal „moderní typ haflinga“. Ještě na obrázcích z 50. let minulého století byli haflingové malí koně spíš teplokrevného typu s ušlechtilou hlavou. Dr. Sgambati nám několikrát zdůraznil, že hafling je plemeno orientálního původu a s chladnokrevníkem nemá zhola nic společného. Tak kde se vzalo to přesvědčení, že hafling (zejména takzvaný starší typ) je malý chladnokrevník? Vysvětlení pana doktora přišlo záhy. V 60. letech minulého století se objevilo v Itálii pro haflingy nové ekonomické využití – chov na maso. Potřeba koní v zemědělství neustále klesala, hobby využití ještě nebylo tolik rozšířené jako dnes, bylo nedlouho po válce a stále ještě chyběly potraviny – využití koní na maso bylo tedy logickým krokem. Konstituce plemene se tomu za několik generací přizpůsobila, díky výběru vhodně zmasilých jedinců do plemenitby. Fotografie z této doby už jasně odpovídají onomu „staršímu typu haflinga“, tzn. malého chladnokrevníka zlaté barvy s bílou hřívou, jak ho zná značná část českých chovatelů. Naštěstí v 80. letech značně klesla cena koňského masa a chov haflinga se tak mohl začít vracet zpět tam, odkud vzešel. Tzn. k malému ušlechtilému koni pro univerzální využití, v dnešní době především pro jezdectví. Tlustou čáru za minulostí udělal italský svaz v roce 1990, kdy provedl revizi hřebců, změnil se šlechtitelský program, lineární hodnocení a začalo se pracovat s genetickým hodnocením. Výsledek téměř 25 leté práce svazu a chovatelů samotných jsme mohli vidět hned druhý den na körungu hřebců.

V dalších částech své přednášky nás pak Dr. Sgambati velmi podrobně seznámil s lineárním hodnocením, které je na rozdíl od našeho obsáhlejší a informace z něho získané se dále zpracovávají v genetickém hodnocení. Tato data se každý rok aktualizují a jsou dávána chovatelům k dispozici v podobě tabulek plemenných hřebců před připouštěcí sezónou. Celý systém genetického hodnocení je velmi dobře propracovaný, bohužel pro naše podmínky zatím nepoužitelný, protože je podmíněn mnohem větším počtem potomků na jednoho hřebce, než máme zatím u nás. Dále nás seznámil s principem italského hodnocení koní známkami za typ, harmonii, končetiny, krok a klus, jehož výsledkem jsou celkové známky IA, IB, IIA, IIB atd.  

Další informace ještě doplnil Dr. Giuseppe Pigozzi, ředitel italského svazu chovatelů haflingů, který nám podrobně vysvětlil, jak funguje výběr a vzdělávání hodnotitelů haflingů v Itálii. Systém je to velmi dobře propracovaný – italský svaz má k dispozici pouze stálé profesionální hodnotitele, kteří se věnují pouze tomuto plemeni a samozřejmě se průběžně vzdělávají a setkávají za účelem co největšího sjednocení a objektivizace hodnocení. Pokud vznikne potřeba doplnit řady posuzovatelů, je vypsáno výběrové řízení, jako tomu bylo právě v roce 2014. Do letošního konkurzu se přihlásilo několik desítek zájemců a vybráni nakonec budou pouze dva, takže kritéria jsou velmi přísná. Kromě toho, že uchazeči by měli ideálně mít veterinární nebo zemědělské vzdělání a splňovat jasná základní kritéria pro přijetí, je to především nutnost projít kurzem a praktickými zkouškami, během nichž si svaz postupně vybírá stále užší počet lidí, až nakonec vybere šťastlivce, kteří tuto práci získají.

Po skončení prezentace proběhla ještě téměř hodinová diskuze, kdy oba pánové ochotně odpovídali na všechny naše všetečné dotazy. Den jsme zakončili příjemnou procházkou večerním Bolzanem a vstřebávali čerstvě nabyté informace, abychom je mohli hned druhý den uplatnit v praxi.

Sobota probíhala ve znamení körungu hřebců v Meranu. Hned po našem příjezdu do areálu závodiště začalo další kolo vzdělávání. Nejprve jsme se byli podívat na měření hřebců, za které zodpovídal náš pozdější průvodce a školitel Dr. Alessandro Botte, který má zároveň na starost i vzdělávání uchazečů o práci hodnotitelů. Ti byli v Meranu rovněž přítomni a my tak měli příležitost projít v podstatě shodným kurzem a cvičením, jako budoucí profesionální posuzovatelé haflingů. Stejně jako Dr. Sgambati byl i Dr. Botte velmi vstřícný, trpělivě vysvětloval a vše se snažil názorně ukázat. Zároveň s měřením hřebců probíhala první část hodnocení exteriéru. Při předvedení hřebců na pevné dráze si hodnotitelé všímali především korektnosti postojů a úhlení končetin viditelné zepředu a zezadu. V té době už jsme měli každý v ruce katalog hřebců, takže jsme pilně začali zapisovat poznámky o každém hřebci, abychom zodpovědně splnili úkol, na konci körungu vybrat tři nejlepší hřebce…

Po změření a předvedení hřebců na tvrdém podkladu přišla na řadu další část, předvedení v trojúhelníku na travnatém povrchu. Komise nejprve zhodnotila několik hřebců společně, aby se členové sjednotili v hodnocení, poté se rozdělila k jednotlivým trojúhelníkům. To už se nás ujal Dr. Botte a připojila se k nám i skupinka ze Švýcarska. Po stručném úvodu jsme si pod jeho pečlivým vedením zkoušeli sami hodnotit jednotlivé hřebce, vyplňovali lineární popisy a občas zápasili s německými a italskými pojmy. Když nám nebylo něco jasné, neváhal vzít stranou nějakého hřebce a vše se snažil názorně ukázat.

Poslední částí náročného dne bylo hodnocení hřebců ve volnosti. Vzhledem k tomu, že se počasí pokazilo a ze zamračeného nebe padaly kapky, uvítali jsme možnost schovat se ve stanu přímo vedle kolbiště, kde jsme namačkaní jako sardinky, ale aspoň částečně v suchu, sledovali všechny koně znovu, tentokrát v pohybu, a snažili se odhadnout, jaké známky dostanou a jestli postoupí do zítřejšího finále. Ze 61 přihlášených hřebců bylo nakonec do nedělního finále vybráno pouhých sedm nejlepších. Asi necelá polovina byla zapsána do IIa třídy, značná část dostala známku IIb, což prakticky znamená nezařazení do plemenitby a někteří hřebci se ve volnosti už neukázali vůbec. Z Merana jsme znavení odjížděli do našeho penzionu v Appianu nedaleko Bolzana až za tmy.

V neděli nás čekal opět Dr. Botte a sedm nejlepších hřebců ze včerejšího dne. Vše probíhalo samozřejmě za hojné účasti diváků. V cílové rovince dostihové dráhy byli jednotliví hřebci předvedeni v postoji, v klusu a kroku. Po té se obecenstvu předvedlo několik hřebců IIa třídy, kteří ještě zůstali ze soboty a majitelé doufali, že nalákají případné zájemce o připouštění na následující sezónu. Během krátké přestávky, kdy komise ještě ladila detaily a rozhodovala o letošním vítězi, jsme obcházeli jednotlivé finalisty a snažili se srovnat jejich pořadí a neuříznout si před Italy ostudu. Výsledek naší práce byl velmi dobrý, hřebce na prvních třech místech jsme odhadli prakticky všichni stejně, jako je následně seřadila komise, i pořadí zbývajících čtyř nových plemeníků bylo velmi podobné našemu odhadu. A aby nám do nosu moc nepršelo, srazil nám hřebínek Dr. Botte, když poznamenal, že on osobně by hodnotil trochu jinak. Vzhledem k tomu, že je v komisi pro světovou výstavu, nepřešli jsme jeho slova jen tak. Vítězem körungu se stal náš favorit Athos-S po A-Oul Anbator, z matky Edera po Antinor, který se výborně prezentoval především v pohybu a vynikající známku dostal také za harmonii. Rezervním vítězem komise vyhlásila hřebce Stolz-S po importovaném hřebci Storm, z matky Flicka po Boras, který obdržel prakticky totožné známky jako vítěz.  

Po oficiálním ukončení körungu pokračoval program na závodišti dostihovým dnem haflingů, kde bylo nachystáno celkem osm dostihů pro věkové kategorie 3 letých klisen, 4 letých klisen a 5 letých a starších klisen, kde startovala i klisna, která je už dvanáctiletá! Diváků na dostihové odpoledne značně přibylo, sázky byly vysoké, a tak se část výpravy nechala možností sledovat pro naše haflingy zcela netradiční sportovní disciplínu zlákat a zůstala na závodišti. Zbytek se vydal na procházku po krásném lázeňském městě Meranu.

Další den nás čekal výjezd do San Genesia, malé vesničky nad Bolzanem, kde jsme se u kávy sešli s panem Walterem Oberhoferem, prezidentem Jihotyrolského svazu, který nás vzal na návštěvu do chovu pana Oberkoflera. Rodina Oberkoflerových chová haflingy už velmi dlouhou dobu – původně byly stáje umístěny přímo v centru vesnice, kde je i rodinný hotel a restaurace. Právě v této „hospodě“ se dříve točilo veškeré dění kolem haflingů – uzavíraly se zde obchody mezi sedláky, kteří se zabývali chovem a využíváním haflingů v zemědělství.

Před několika lety už ale přestala stáj vyhovovat jak technologií, tak kapacitně, proto se Oberkoflerovi rozhodli postavit prostornou a světlou stáj pro 70 koní nedaleko od San Jenesien. K areálu samozřejmě patří i velká venkovní jízdárna, kruhová ohrada, kolotoče a několik různě velkých výběhů včetně zimního výběhu, který je propojený s volným ustájením pro mladé koně uvnitř budovy stáje. Majitel se pochlubil samozřejmě tím nejlepším, co ve stáji měl, několika plemennými hřebci. Sedmiletým hřebcem Nissan, po hřebci Navarro, který kromě toho, že se v körungu 2009 umístil na výborném čtvrtém místě, sklízí úspěchy také ve sportu, především v drezuře. Hřebec ročně připouští zhruba 35 klisen, poplatek je 220 EUR. Předveden nám byl také jeho syn, který bohužel letos u körungu neuspěl. Dále se pan Oberkofler může pochlubit loňským vítězem körungu hřebcem Alexem-S (po otci Antiss), kterého má ale pouze v pronájmu a jehož připouštěcí poplatek je 300 EUR. Stejně tak má v nájmu od jihotyrolské asociace plemeníka Alpenblue (po A-Darvin), který je rovněž v chovu velmi ceněn, především pro vynikající typ, který předává svému potomstvu.

Kromě provozu restaurace, hotelu, provozu připouštěcí stanice a doplňkových služeb (agroturistika a podkovářství) se ale Oberkoflerovi věnují samozřejmě i chovu. Mladé koně z jejich chovu jsme následně měli možnost vidět na rozsáhlých horských pastvinách, kde stádo tráví celou sezónu až do konce října. I zde je opět vidět perfektní propojení chovu koní s podnikáním rodiny v turistice – přímo na pastvinách je horská chata, kam turisté dojedou na koních od stájí na malé občerstvení připravené z jihotyrolských specialit a zase v sedle pokračují ve vyjížďce dál nádhernou alpskou krajinou.

Jeden z nejvýše položených chovů (cca 1.800 m. n. m.) jsme měli možnost navštívit kousek za rakouskou hranicí, v Obergurglu, u prezidenta světového svazu Lukase Scheibera. Ten se stejně jako Oberkoflerovi věnuje především podnikání v cestovním ruchu, zisky z hotelu pomáhají financovat chov haflingů, který sestává ze základního stáda 11 elitních chovných klisen. K tomu má vždy pan Scheiber dvě mladé klisny v každém ročníku a vždy se snaží, aby měl klisny všech linií, včetně těch méně početných. Na podpoře opomíjených linií se pracuje samozřejmě také v rámci celého Rakouska, které zavedlo program podpory chovu B linie (před tím program fungoval dva roky na podporu M linie, a ještě dříve byl zpracován pro S linii).

I celkově je chov v Rakousku řízen více centrálně, než v Itálii. Chovatelská komise složená ze šesti lidí vypracovává šlechtitelský program. Následně se analyzuje a zpracovává celá chovná populace (cca 2.300 koní) a podle šlechtitelského plánu se vypracovává připařovací plán, který funguje jako doporučení pro chovatele (a ti se jím z drtivé většiny řídí). Narozené klisny se poté z velké části prodávají na aukci v Ebbsu, hřebečci jsou přísně selektováni – zhruba 30 koní z každého ročníku si komise vybere na centrální odchov do Ebbsu, kde hromadně tráví dva roky na horských pastvinách. Do chovu se jich ve finále dostane asi 10 – 12 a zůstávají v majetku svazu, stejně jako všichni ostatní haflingerští plemení hřebci.

Doplňkovou aktivitou v Obergurglu je provoz krásné moderní jezdecké haly s výhledem přímo na okolní hory, kterou využívají samozřejmě klienti hotelu a také dcera pana Scheibera, která s haflingy závodí v drezuře a všestrannosti. Hala je také pronajímána místnímu turistickému svazu. Se skleněnou budovou haly ostře kontrastuje přilehlá malá stáj, kde je podnes chováno několik krav – mléko a máslo putuje do hotelové kuchyně.

Závěrem odborné části naší cesty byl seminář v hřebčíně v Ebbsu, který je centrem chovu haflingů nejen v Rakousku, ale i v celosvětovém měřítku. Seminář vedl Hannes Neuner a Robert Mair a jeho náplní byl především systém hodnocení koní v Rakousku a samozřejmě informace o vzdělávacím programu tyrolských posuzovatelů a chovatelů. Hodnotící systém se v Rakousku používá poněkud odlišný ve srovnání s Itálií. Komise celkem uděluje 11 známek, z nichž se vypočítává celkové hodnocení. I pohled na některé znaky je v Rakousku odlišný – jinak se hodnotí například barva srsti. Na genetickém hodnocení se v Rakousku nyní usilovně pracuje – tyrolský svaz neplánuje převzetí modelu BLUP, který funguje v Itálii, ale vyvíjí svůj vlastní jednodušší systém, který by měl být srozumitelnější pro řadové chovatele. Na rozdíl od italského systému genetického hodnocení, v němž jsou zpracovány jak negativní tak především pozitivní stránky každého hřebce, pracuje rakouský systém především s odstraňováním vad z populace haflingů a dává tedy u hodnocení hřebců důraz především na jejich nedostatky.

Pokud se týče fungování hodnotitelů a jejich vzdělávání, celkem pro tyrolský svaz pracuje 10 expertů, kteří jsou vyškoleni a uznáni jako stálí posuzovatelé. Pokud je zapotřebí zařadit do skupiny nové hodnotitele, musejí projít velmi podrobným kurzem, který se týká jak popisu tělesné stavby, hodnocení pohybu a samozřejmě genetiky a následně musí po určitou dobu pracovat souběžně se stávajícími komisaři. Teprve poté, co si dostatečně „sladí oko“, jsou uznáni pro oficiální hodnocení koní.

Těsně před naším odjezdem do ČR jsme ještě stihli návštěvu vysokohorských almů (přes 1.150 m. n. m.), kde sezónu od května do října tráví odchovávaní hřebečci. V ročníku 2012 a 2013 je jich nyní celkem 34 a tvoří jednu velkou skupinu – výhodou je, že dvouletí hřebci vždy pro ty mladší fungují jako učitelé. Spodní pastvina, kde jsou hřebci na jaře a na podzim má 28 hektarů, horní pastvina, kam se přesouvají na léto má dalších 120 ha. Kromě zdrojů vody zde hřebci nepotřebují vůbec žádnou péči, jen občasnou kontrolu „pastevcem“ – starším pánem, dříve rovněž chovatelem haflingů (a mimochodem chovatelem u nás působícího Avalona), který zde s hřebečky tráví sezónu.

Program cesty zůstane prakticky stejný i pro druhou skupinu, která by v počtu 12 lidí měla vyjet na jaře a absolvovat obdobné semináře a vrcholnou chovatelskou akci, kterou tentokrát bude svod klisen v Meranu. Celá cesta byla perfektně zorganizována a program byl sestaven velmi efektivně, za což se patří poděkovat především všem našim průvodcům a Michaelu Gruberovi, který cestu organizačně zajišťoval za Světový svaz. Díky tomu se snad podařilo to, co bylo cílem projektu – získat přehled o celkové organizaci chovu a selekce haflingů a o vzdělávání chovatelů i posuzovatelů v Itálii a Rakousku. Praktickým výsledkem by měla být v budoucnu také další úprava a zpřesnění systému hodnocení v ČR a především zavedení vzdělávacích kurzů a seminářů pro naše chovatele a posuzovatele, kteří musí zatím informace získávat právě především v zahraničí.

MVDr. Martina Daťková a Ing. Veronika Jenikovská
Foto: účastníci zájezdu (další foto najdete na www.haflingove.cz

Výsledková listina körungu v Meranu je ke stažení zde:

http://www.haflinger.eu/upload/getfile/uploadfiles/documents/news/2014_CLASSIFICHE_definitiva1.pdf

Fotogalerie z körungu:
http://www.haflinger.eu/de/fotos-haflinger-suedtirol-pferdezuchtverband.asp?GALID=4421&ACT=1&ABC=2&PID=0&APP=11&LG=1&MAID=343

Výsledky dostihového dne:

http://www.haflinger.eu/upload/getfile/uploadfiles/documents/news/2014_Ergebnisliste_Herbst.pdf

Obrázky: